IMPRESIONISMUS
"My garden is my most beautiful masterpiece."
- Claude Monet
Impresionismus je první malířský a moderní směr, který vznikl na konci 60. let 19. století ve Francii. Jeho název pochází ze slova "imprese", tedy "dojem". Toto označení poprvé použil Claude Monet u svého obrazu Imprese, východ slunce, jímž se inspiroval francouzský novinář Leroy, který označil malbu jako hřešící proti všem uznávaným uměleckým zákonům a výsměch starým mistrům. Následně označil skupinu těchto malířů za impresionisty. Z názvu stylu je patrné, že právě impresionismus nám bude působit na city a vjemy, především zrakové.
Impresionisté a barvy
Impresionistické malby jsou speciální tím, že vytvoří výsledný obraz až na divákově sítnici. Malíř si velmi často smíchá jasné a čisté barvy, které se pak misí a nanáší rovnou na plátno. Naprosto vyloučená je čerň, šedé valéry a pevné kontury. Tyto barvy nahrazovali tmavě zelenou. V impresionismu se nesetkáme s lomenými barevnými tóny. Malíři se snaží zachytit nejprchavější jevy vnější reality, omezují se na barevnou škálu slunečního spektra, aby si ani kousek oné reality "nepřibarvili". Barvy kladou na plátno jen v drobných skvrnách plošně vedle sebe, ale nedokonalé okolo vnímá skvrny jako chvějící se plochu.
Charakteristika stylu a náměty
Impresionismus se jako směr omezil převážně na zrak, umělci se zaměřují na zachycení nálady či atmosféry v daném okamžiku, malují to, co vidí a nic si nepřikrášlují. V obrazech se odráží vliv světla, atmosféry a roční doby. Typické jsou rychlé tahy štětce, jelikož jim šlo o zachycení tzv. prchavosti dojmů, okamžiků, jenž jsou vnímány jako světelná záležitost. Impresionisté se neomezují na malbu v ateliéru, vychází ven do přírody, kde zachycují právě ony okamžiky, které poté zvěční na plátno. Například již výše zmíněný Claude Monet trávil mnoho času svého života v zahradách a svou lásku k zahradničení ztvárnil na plátně v podobě obrazu Zahrada v Giverny. A nejen tím byli impresionisté moderní. Oproti předchozím malířům se snaží zachytit i všední každodenní náměty z ulic velkoměst, tančíren či zahradních restaurací. Nebojí se kritiky a zobrazují realitu tak, jak ji vidí pouhým okem. Jejich malby ve výsledku lahodí oku a duši.
Výstavy impresionistů
Impresionisté toužili odpojit se od zbytku umělců a osvobodit se od neustálého sezení v ateliérech. Společnost jejich obrazy ale odmítala. Jak se tedy dostat na veřejnost a upoutat její pozornost? V roce 1874 se konala první výstava ve studiu fotografa Nadara kvůli finančním nedostatkům na pronájem většího sálu. Skupinu umělců tvořili Monet, Renoir, Pissarro, Degas, Sisley a Morisotová (ano, i ženy byly malířkami). Edouard Manet s nimi nikdy nevystavoval, ačkoliv se též řadí mezi impresionisty. Prosazoval pouze výstavy oficiální v Salonu. Celý život snažil dosáhnout oficiálního uznání i bez toho, že by vystavoval po boku svých kolegů, bál se veřejného zostuzení svého díla. Celkem se konalo 8 výstav a v roce 1886 se konala poslední výstava této skupiny, po níž se toto umělecké uskupení rozpadlo a každý z nich se vydal svou cestou, někdy i jiného stylu než byl impresionismus. Věrni mu po celou dobu zůstali jen Monet, Sisley, Morisotová a Pissarro.