REALISMUS 19. STOLETÍ
"Stručnost v umění je nezbytná a elegantní. Stručný člověk nutí k přemýšlení; mnohomluvný nudí."
- Édouard Manet
Realismus je jedna z výtvarných forem, která se na skutečnost dívá reálně, objektivně, bez jakýchkoli iluzí a přidané fantazie. Umělci se ve svých dílech snaží o zachycení dokonalé fyzické reality, velmi často jde až o dokonalou kopii skutečnosti tak, jak ji umělec vidí.
Zrod realismu v umění
Od svého předchůdce romantismu se tento směr liší především svojí objektivitou a věrným zachycením skutečnosti. Realismus se nejprve rozvíjel ve Francii a až poté se rozšířil do Anglie, Německa, Ruska a ke konci i do českých zemí. Právě v bujarém 19. století se umělci snažili zachytit realitu pravdivě, bez jakékoli idealizace, proto název směru "REALISMUS". Tento pojem pochází od malíře Gustava Couberta, který takto pojmenoval výstavu svých velmi realistických obrazů - "Le réalisme" - jeho obrazy vyvolávaly v lidech pohoršení, ale nakonec se název stal symbolem celého nového uměleckého směru.
Realistická díla - jejich podoba a náměty
Nejvýraznějším znakem realismu je zachycení pravdivé a věrné skutečnosti, zobrazení lidské osobnosti, objektivita a zralý rozum bez iluzí a fantazie (což je velký protiklad oproti impresionismu například). Umělci svá díla nijak nevylepšují a nepřikrášlují, nepoužívají tak pestrou paletu barev jako např. impresionisté či romantici. Autoři se snaží o co nejpřesnější zobrazení předmětu či reality, některé obrazy mohou dokonce zobrazovat názory autora. Tématem děl jsou povětšinou obyčejné všední situace - unavení, chudí, tvrdě pracující lidé, velmi často venkov (krajinomalba). Vyšším vrstvám se samozřejmě tyto náměty nelíbí, dokonce ani nechtějí podobná díla vystavovat, jelikož se nechtějí dívat na vyšší vrstvu obyvatel a jejich způsob života. Vlivem osvícenství a nového pohledu na Boha se také mění jeho zobrazení na uměleckých plátnech - již nejde o fantazii autora, ale o pravdivé znázornění skutečnosti.
Český realismus
- Josef Mánes
- Karel Purkyně
- František Ženíšek
- Vojtěch Hynais
Nejznámější český realistický malíř je bezesporu Josef Mánes, který je považován za zakladatele českého výtvarnictví a největšího mistra české malby a krajinomalby. Častým námětem jeho obrazů je venkovský lid, avšak neznámější dílo z jeho tvorby je kalendářní deska na Staroměstském orloji, která zobrazuje alegorii 12 měsíců. Dalšími českými realisty byli např. Karel Purkyně, František Ženíšek (autor opony v Národním divadle), Vojtěch Hynais (autor druhé opony v ND) aj.
Světový realismus
Většina nám známých malířů pochází z Francie, nejinak je tomu u těchto tří představitelů. Gustav Coubert jako reprezentant tzv. programového realismu, Millet zaměřující se na venkov a pracující lid, a Manet, který bývá občas chybně zařazován mezi impresionisty, stylem k nim má sice velmi blízko, ale jejich techniku nikdy nepoužíval. Jeho nejznámější obraz "Snídaně v trávě", zveřejněný roku 1863, velmi šokoval pařížskou smetánku, které vadil především kontrast nahých ženských těl s černými žakety. Manet velmi rád provokoval, o tom svědčí další z jeho obrazů - "Olympia", kde zase veřejnosti vadil kontrast černošky a nahého těla. I přesto je považován za jednoho z čelních představitelů realismu ve světě. Více zde...
Ruský realismus
Na počátku 19. století se v historické realistické malbě uplatňovalo několik autorů, např. Brjullov a Ivanov, který se zabýval studiem krajin a lidských postav. Od 40. let realismus v Rusku stále sílí a pomalu přechází do sociálně kritického stylu. V 70. letech vzniká realisticky zaměřená skupina umělců, nazývaná PEREDVIŽNICI - nejvýznamnější z nich byl I. J. Repin, který maloval zejména politické a revoluční náměty. Dále sem patřili Maximov, Kramskoj, Surikov nebo Polenov. Protiválečně maloval Vereščagin a v krajinomalbě vynikal Levitan.